|
Svou podnikatelskou činnost jsem zahájil v roce 1992 vydáním
živnostenského listu, koncesní listiny a koupí autojeřábu
a dvou Avií a nosnost 3 a 1,6 t. Spolu se svými syny jsme
začínali hlavně autojeřábnickými službami a drobnými zakázkami
na Avie. V této době jsem již měl pronajatý pozemek, na
který jsem vedle aut pořídil jednu stavební buňku sloužící
jako šatna a dílna pro nejnutnější drobné úpravy a opravy
vozidel.
Objednávky na dopravní služby jsme si zajišťovali sami
přímo na stavbách, na kterých jsme zadanou práci již plnili,
prostřednictvím domácí pevné linky a drobnou inzercí,
nebo jsem objížděl a kontaktoval nové potencionální zákazníky.
S novými zakázkami jsem postupně začal posilovat tonáž
nákladních vozidel nákupem vozů IFA a LIAZ a současně
i počet zaměstnanců. V té době pro mne byly dostupné pouze
starší typy vozidel (od rozpadajících se firem), které
měly již něco odpracováno a tak s sebou přinášely i náklady
na opravy.
V roce 1994 se trasy jízd rozšířily o přepravy zboží do
zahraničí. To představovalo lepší a kvalitnější vybavenost
a přípravu vozidel na takové vzdálenosti a případné před
jízdou nepředpokládané vytížení na cestu a zpět.
Příjem nových zaměstnanců v roce 1995 znamenalo nejen
více práce a více peněz, ale také více problémů s kvalitou
plnění zakázek, více pojistných událostí a tím i značnou
trpělivost se zaškolováním zaměstnanců do provozu a správnému
přístupu k práci, kterou jsem jim nabízel.
V roce 1997 zasáhla tuzemský trh práce vlna zahraničních
firem, které se nám staly konkurencí, ale současně i způsobily
zvýšení požadavků na delší trasy přepravy zboží, především
pro automobily s obrovským úložným prostorem, zabezpečeným
proti špatným povětrnostním podmínkám. Stoprocentní zachování
kvality zboží se stalo prioritou pod tíhou vysokých pokut.
Dnes vím, že moje rychlé rozhodnutí o koupi tahačů s větší
výkonností, s návěsy a vleky vybavenými nepromokavými
plachtami a zabezpečením DESTY pro případnou okamžitou
překládku byla investice obrovská, ale znamenala přežití
a pokračování mé firmy. Znovu jsem přijal další zaměstnance
do počtu zhruba 20 a to znamenalo nové šatny a hygienicky
plně vyhovující sociální zařízení s další administrativní
místností.
Po této investici jsem však začal vážně uvažovat o koupi
vlastního pozemku na kterém bych mohl vytvořit areál vyhovující
nejen současnému stavu autoparku, ale i jeho dalšímu vývoji.
S větším a opakovaným zájmem zahraničních firem (v r.
1998) o širší vstup na náš trh se neuvolnily pouze hladiny
cen, ale současně se zpřístupnily možnosti nákupu nových
vozů a znatelně se rozšířila jejich nabídka.
Dospěl jsem tedy i ke změně obnovy přestárlých vozidel,
nákupem úplně nových, všestranně lépe vybavených vozů,
jak ve vztahu k přepravovanému zboží, tak k řidičům a
jejich bezpečné a důstojné přepravě.
V roce 1999 jsem rozšířil autopark o nákladní vozy pro
potravinářský trh. Zaměstnanců v hlavním pracovním poměru
je v mé firmě evidovaných 25.
Vznikla nová otázka, zda i nadále čerpat pohonné hmoty
u čerpacích stanic a být tak na nich závislí, nebo si
pořídit vlastní, kdykoliv přístupnou čerpací stanici.
Úspora času a takzvaných režijních kilometrů byla znatelná
již po prvním měsíci užívání.
|
)
)
)
)
)
